Co je to Dějepravné soutěžení?

Rychlá navigace: 2012 (Starověké Řecko) 2011 (12. - 13. století) 2010 (Třicetiletá válka) 2009 (Doba knížecí) 2008 (První republika)

2007 (Karel IV.) 2006 (Rudolf II.) 2005 (Husité) 2004 (Vznik měst)

6. Ročník Dějepravného Soutěžení 2009 - Fotogalerie

I. Boží umučení - v zámecké kapli mohli soutěžící skrze závoj dějin shlédnout dva mordy, které se zapsaly do dějin naší země. Zabití knížete Václava lektoři tohoto stanoviště, gymnazisté z Velkého Meziříčí, sehráli hned ve dvou provedeních a úkolem bylo určit, které se dle dochovaných legend více blíží pravdě. Druhou usmrcenou byla Václavova babička, kněžna Ludmila. Kolem těchto významných postav se také motaly doplňující otázky. Na stanovišti jsme zachytili Rumčovce z Jaroměřic nad Rokytnou, kteří nakonec skončili na sedmém místě.
II. Knížecí hostina - pozvání k hostině knížete nemohl odmítnout nikdo. Kdo chtěl, mohl uchutnat upečené maso nebo nápoje, body se ale dávaly za správně zodpovězené dotazy. Soutěžící museli například poznat, co na hodovní stůl 11. století nepatří. Špatný dobový oděv měla na sobě také jedna z dvorních dam. Řeč přišla i na hru vrhcáby, zručnost se dokazovala při vyšívání a o jednom bodu nakonec rozhodlo štěstí - stačilo v kostkách knížete přehodit.
III. Klášterní noviciát - Víte proč pes věci nepřináší, ale aportuje? Protože latinské apporto znamená v češtině přinést! Dávný benediktinský mnich potřeboval pomoci při setřízení mnoha takových latinských slovíček, soutěžícím při tom předčítal z Řehole sv. Benedikta. Třebíčský klášter, dnes přestavěný na zámek, byl založen v roce 1101 a my jsme se ptali nejen na tento časový údaj, ale také na jména zakladatelů a na to, jak vlastně život v klášteře vypadal. V kostýmech jeptišek se představili Všichni svatí ze ZŠ Benešova, v konečeném hodnocení devátí.
IV. Skriptorium - abatyše, představená kláštera, a její písařka se toho dozvěděly mnoho zajímavého. Poznat podle vyobrazení z Vyšehradského kodexu jednotlivé biblické výjevy byl úkol nadlidský. Ve zmrtvýchvstání viděli soutěžící koupání v lázních nebo vyjížďku na lodích, mezi evangelisty zařazovali Petra a Pavla, Máří Magdalénu ... A když už se stanoviště jmenovalo Scriptorium, tedy písařská dílna, museli soutěžící pomoci při přepisu Bible. Úkol to byl nelehký, jak ostatně ukazují fotografie. Na páté jsou Tasovci z Březníka, na posledních pak Konrádi ze ZŠ Cyrilometodějská.
V. Na tržišti - Kelbaj olik íjots kilok? Poznáte jakou záhadnou řečí to mluvil Ibrahím ibn Jákúb, který zavítal na pražské tržiště? Možná vám pomůže, že měl zájem koupit kilo jablek. Nejen tento záludný chyták si připravili lektoři, loňští vítězové z Gymnázia Velké Meziříčí, a potvrdili tak vynikající spolupráci s touto institucí. Ostatně - jejich spolužáci, letošní soutěžící, skončili na druhém a třetím místě (na první fotografii jsou právě zástupci družstva Taková normální rodinka, celkově druzí). Krom povídání o starých obchodních cestách se otázky stočily také na platidla té doby. Třeba na to, že české platit pochází ze slova plátno, jelikož plátýnka sloužila kdysi jako místní platidlo - než je začaly nahrazovat mince. Tou úplně první byl přemyslovský denár, který si museli soutěžící v naší mincovně hned vedle tržiště vyrazit.
VI. Svobodné nalézání práva - další kontrolou připravenou vítězi některého z minulých ročníků byla středověká mučírna. Nyní již středoškoláci, kteří vyhráli předloni jako žáci ZŠ Horka Domky se pustili do soutěžících zostra. Jednoho přivázat ke kůlu, druhého natáhnout na skřipec, třetímu nasadit palečnici... a když neznali nejstarší světový a nebo český psaný zákoník, utahovat šrouby, polévat vodou nebo dávat ruku do ohně. Naštěstí jediným opravdovým trestem za neznalost středověkého práva byl menší počet získaných bodů. Přesvědčit o tom se mohli i pozdější vítězové Služebníci Boží ze ZŠ Husova v Náměšti nad Oslavou (první fotografie) nebo Boleslavova družina z Rouchovan (např. foto 3 a 4).
VII. Těžký život knížete - na malý moment se soutěžící stali dětmi českého Achilla, jak se říká knížeti Břetislavovi. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy vypukla hádka mezi ním a jeho ženou Jitkou. Břetislav vychvaloval své hrdinské činy jako bitvu u Domažlic, tažení do Polska a dovezení ostatků sv. Vojtěcha do Čech nebo únos budoucí manželky z kláštera, jenže Jitka nic z toho nechtěla uznat - přece hlavní je, aby měla co na sebe! Služka jen přikyvovala a loudila z Břetislavových dětí odpovědi na doplňující otázky. Na druhé a třetí fotografii jsou Mysliborové z Myslibořic.
VIII. Kejklíři - Tanec, žonglování, akrobatické kousky, houpací koně, šašek ... to jsou kejklíři v podání dalších vítězů jednoho z minulých ročníků. A opět důkaz toho, že nabídka spolupráce při pořádání soutěže jako cena pro nejlepší je velmi přínosná. Bývalé studentky a studenti ZŠ TGM v Třebíči lákali svým "kejklením" soutěžící k podobným kouskům. Všemu přihlížel Vratislav II., jeden z přemyslovských králů, který titul nezískal ještě dědičně, ale pouze pro sebe v roce 1085, a dle nasazení soutěžících uděloval body. K plnému zisku bylo třeba ještě vyjmenovat co nejvíc českých knížat nebo zapřemýšlet, jaké povinnosti takový středověký panovník vlastně měl. Na osmé fotografii se krále snaží zabavit členové týmu Neváhej a ochutnej ze ZŠ Budišov.
IX. Se znamením kříže - deváté stanoviště přivedlo soutěžící do křižáckého ležení. Skupince rytířů museli dokázat, že vědí proč a kam se vlastně křížové výpravy vysílaly, a který z českých knížat se jich účastnil. Poté byli soutěžící ozbrojeni (když předtím vyřadili nesprávnou součást výstroje u každého z bojovníků), a po bojovém brífinku s fanatickým rytířem byli vysláni dobýt Jeruzalém - donést vlajku na kopec bráněný saracény. To se nakonec nepovedlo všem, některé křížové výpravy byly po lítém boji odraženy. Padlých byla spousta, úder papírovou koulí jim však naštěstí neznemožnil pokračovat v soutěži. Na první fotografii se k boji chystají Kupci z Jaronemu, soutěžící z Jaroměřic, kteří pak byli všemi lektory vyhodnoceni jako nejsympatičtější družstvo.
X. Hádání u krbu - tradiční stanoviště trochu sklidní emoce z bojových scén a jiných nástrah soutěže. Žáci se nám nejdřív zapíší do pamětní knihy a pak pomocí otázek, na které lze odpovědět ano/ne musí co nejdříve zjistit jméno osoby sedící před nimi. Přesípací hodiny tentokrát některým družstvům nestihly ukrojit ani bodík - hádanou postavou byl autor nejstarší dochované kroniky Kosmas. Na třetím snímku se zapisují Benediktini ze ZŠ TGM v Třebíči.
XI. Vyvraždění na Libici - černou práci s vyvražděním rodu Slavníkovců, které se odehrálo roku 995, na sebe vzali Veteráni - vítězové z roku 2005, kteří nám pomáhali letos už počtvrté. Tedy vzali na sebe ... úkolem, který sjednotil Čechy pod vládu Přemyslovců, pověřili soutěžící. Tak jako si Přemyslovci ve skutečnosti najali Vršovce. Znalci historie ví, že Vršovci pak o sto let později dopadli jako Slavníkovci - body se tedy dávaly také za to, jak se soutěžící dokázali útoku lektorů bránit. Předtím ale museli vědět proč k vyvraždění Slavníkovců došlo, kde Libice ležela a také střelbou z luku samotný akt provést. Na první fotografii vidíme Přemyslovce ze ZŠ Kpt. Jaroše, celkově desáté, na devátém a desátém snímku pak Bratrobijce ze ZŠ TGM Třebíč, kteří skončili na pátém místě.
XII. Někdo pán, jiný kmán ... - cestovatelé prošli skoro celý tehdy známý svět, viděli mnoho krajů, mnoho způsobů života, ale v Čechách se jim líbilo nejvíc. A zajímalo je, jak to tehdy v naší zemi vlastně vypadalo. Jak žili poddaní, komu sloužili, v jaké krajině se pohybovali... Připravili si také malou (ale velkou) křížovku. Kdo dobře poslouchal jejich úvodní povídání, neměl s jejím vyplněním žádný problém. Tak jako na fotogafiích Halapartníci ze ZŠ Komenského náměstí v Náměšti nad Oslavou.
XIII. Čas na pověry, pověry o čase - čas na třinácté kontrole neúprosně ukrajoval tikot metronomu a středověkého vnímání času se také kontrola týkala. Ale také pověr, když už to byla třináctá kontrola. Možná proto se ji náš fotograf tak obával a pořídil zde pouze několik snímků. Anebo proto, že se odehrávala ve tmě - soutěžící měli zavázané oči a atmosféru dokreslovala tajemná hudba. Víte jak se ve středověku určoval čas? A jaké pohanské zvyky přetrvaly dodnes? Nelehkým úkolem bylo odhadnout co nejpřesněji minutu.
XIV. Odvary hrubě nechutné - muzejní přírodovědkyně si tentokrát připravily několik různě barevných lektvarů. Kdo se nebál a ochutnal, udělal dobře - nápoje byly neškodné, i když jinak se o jedech a travičství na kontrole mluvilo. Ale jak jinak poznat z čeho byly lektvary uvařeny než pomocí vůně a chutě? Na druhé fotografií jsme zachytili v celkovém hodnocení třetí družstvo, Dívčí válku z Gymnázia Velké Meziříčí, na předposlední Řeholníky z Předína.
XV. Oko času - našimi tradičními spolupracvníky jsou pracovníci MKS Třebíč. V prostorách Informačního centra Baziliky čeká soutěžící každým rokem ukázka z vybraného filmu vztahujícímu se k soutěžní době. Letos jsme museli pátrat hodně dlouho, nakonec jsme sáhli po filmu, který je mnohými považován za nejlepší český kinematografický počin všech dob - Markétě Lazarové od režiséra F. Vláčila. Děj filmu se sice odehrává v polovině 13. století, jeho atmosféra raného středověku a nástupu křesťanství se však k námi vybrané době výborně hodí. A hlavně - film byl natáčen také v bazilice sv. Prokopa a právě tuto ukázku jsme vybrali. Soutěžícím se během sledování dvouminutového úryvku stačilo podívat doleva a skrze skleněné dveře Informačního centra by možná viděli úplně stejnou scénu jako v televizi. Jestliže místo natáčení poznali, měli hned jistý jeden bod. Další pak mohli získat za svoji všímavost (byly v ukázce slyšet zvony?) nebo doplňující informace k působení středověkých ženských klášterů. Na první fotografii jsou nakonec šestí Zeměhryzci ze ZŠ Předín, na třetí jedenáctí Polívkovci ze ZŠ Okříšky.
XVI. Dřevo nebo kámen? aneb ráno na starém slovanském hradišti. Ubohému Slovanovi a jeho třem sličným ženám nekdo vypálil jejich obydlí a oni potřebovali pomoci s jeho obnovou. A tak se řeč stočila na život v hradištích, materiály, ze kterých se tehdy stavělo a došlo také na fyzickou práci - bylo třeba položit základní kameny k nově budované rotundě a vyznačit tak její tvar. A kdo toho věděl o románském stavitelství ještě o něco více, měl vyhráno!
XVII. Badatel muzejní - vědec s lupou v ruce byl ve svém živlu. Soutěžící mu snášeli ze zámeckého areálu jednu věc za druhou, tak aby splnili jediný úkol tohoto stanoviště - donést co nejstarší předmět. Mnozí si ve snaze navýšit svůj bodový zisk vymýšleli úžasné příběhy. A tak se nám sešel pozůstatek ze stavby baziliky (zrezivělá lešenářská spojka), souputník trilobita v pravěkých dobách (šnečí ulita) nebo středověké nádobí (smaltovaný hrnec). Když došlo na rozebírání zámku, musel muzejník nekompromisně zakročit. Nejvíc bodů dostali ti s nejnenápadnějšími předměty - střepy keramiky, kterých se dá v parku najít spousta a pocházejí mnohdy až ze středověku. Při pohledu na celou sbírku se těžko odpovídalo těm, kteří nás nařkli ze záměru nechat si v parku uklidit... Se žlutými šátky se předastavili Přemyslovci z Velkého kopce ze ZŠ Na kopcích.
XVIII. Potulní bardi - na závěr trochu líbezné muziky. Potulní bardi se nakonec stali bardy stálými, jelikož nepřetržitý zájem družstev jim znemožnil korzovat po zámeckém areálu a preludovat jen tak pro svou radost. Kdo se jim chtěl zalíbit, musel v rychlosti vymyslet ódu na vybraného panovníka a vyznat se ve starých notách a nástrojích. A dobře poslouchat, jelikož otázka padla také na text písně, kterou bardi soutěžící vítali. Na třetí fotografii jsou Barchaničtí z Jemnice (celkově osmí), na čtvrté 5+1 z Václaváku ze ZŠ Horka-Domky.