Stálé Expozice - Betlémářství

Vznik a tradice betlémářství jsou svázány se starým křesťanským svátkem, slaveným u příležitosti narození Ježíše Krista. Na přelomu l9. a 20. století se stalo stavění betlémů
Součástí lidového výtvarného projevu a nejvíce se rozšířilo ve starobylých městech s řemeslnou výrobou.

Na Českomoravské vrchovině se kromě Třebíče vytvořila další betlémářská střediska v Jihlavě, Telči a Třešti, kde převládaly figurky trojrozměrné ze dřeva nebo z vosku, zatímco v Třebíči se prosadily výhradně figurky lepenkové.
Nejstarší betlémářská tvorba na Třebíčsku sahá až do poslední čtvrtiny l8.století a počátku l9.století.

Pravým zakladatelem třebíčského betlémářství se stal Pavel Papírník, který si ze služeb u rakouského vojska v Itálii za napoleonských válek dovezl tajně dvě figurky, malované na papíře a podlepené lepenkou. Ty se pak staly podnětem ke vzniku prvního malovaného betlému, jenž vytvořil Papírník spolu s malířem samoukem Václavem Hartmannem. Betlém vznikl roku l82O a je součástí expozice Muzea Vysočiny Třebíč.
Syn Václava Hartmanna František je pokládán za druhého nejstaršího průkopníka třebíčských betlémářů.

Tím prvním je bezesporu Antonín Čeloud, jehož betlémem začíná prohlídka expozice betlémů v MVT. Jako první zavedl v třebíčských betlémech tříkrálové proměny a také jako první začal brát ohled na perspektivu.
Hartmannova a Čeloudova tvorba měla celou řadu následovníků.
K těm, jejichž betlémy jsou součástí expozice Muzea Vysočiny Třebíč, patří Eduard Klaus, Jindřich Strniště, Jan Musil, Josef Činčera, Eduard Charvát, Jindřich Mládek, Antonín Tribl, Adolf Jelínek a autoři skříňkových betlémů Cyril Čeloud a Jan Huňáček.