Stálé Expozice - Chráněná Území Třebíčska

Expozice předkládá ucelený přehled nejcennějších částí přírodního bohatství Třebíčska. Jedná se o zachovalé lokality se vzácnými druhy rostlin a živočichů a lokality geologicky významné. Území, která jsou si svým charakterem blízká, jsou spojena do následujících celků: údolí Jihlavy, koniklecové lokality, bučiny, mokřady, podhorské louky. Jednotlivě jsou zařazena chráněná území, představující další unikátnosti a klenoty přírody Třebíčska.

Údolí Jihlavy zahrnuje lokality nalézající se při řece Jihlavě, soustředěné zejména v dolní části jejího toku. Jedná se zde o nezatopený kaňonovitý úsek se zachovalými lesními společenstvy na příkrých svazích a temenech s bohatou a ojedinělou flórou i faunou. Místo je stanovištěm teplomilné květeny, odkud se korytem řeky šířila dále na západ a k severu. Nachází se zde unikátní rezervace - Mohelenská hadcová step. Zároveň je to místo výskytu druhů mající těžiště rozšíření v evropských alpínských pohořích. Výskyt alpínských prvků květeny je reliktní. Pronikání do nižších poloh proběhlo v období, kdy severní a horské oblasti Evropy pokrývaly ledovce.

Koniklecové lokality jsou malá území stepního rázu. Dnes představují zbytky teplomilné a suchomilné květeny, která se na naše území šířila ze středo- a východo-evropských stepí a lesostepí po odlesnění krajiny. Typickým představitelem je koniklec velkokvětý a černající, mající zde severozápadní hranici rozšíření.

Bučiny na Třebíčsku lze rozlišit do dvou celků. První zahrnuje květnaté bučiny nalézající se v jižní části regionu. Původně tuto plochu pokrývaly bučiny s jedlí a dubem zimním. Zamokřená stanoviště zarůstala olší lepkavou, na nivách se k nim přidružovaly vrby. Jiný ráz mají bučiny v severozápadní oblasti, navazující na vegetaci nejvyšších poloh Českomoravské vrchoviny. Původní prales, skládající se z buku a jedle, se vyznačoval absencí teplomilných a suchomilných rostlin. Tento původní porost s přírodě blízkou dřevinnou skladbou se ojediněle zachoval do dnešní doby.

Rašelinné a mokřadní louky se v nevelké míře místy uchovaly na prameništích a v nivách potůčků. Vyznačují se přítomností vzácných vlhkomilných rostlinných druhů. Vznikly po odlesnění původních zalesněných ploch a zachovaly se pouze jejich zbytky.

Podhorské louky vznikly také na trvale odlesněných plochách a ojediněle se nacházejí rovněž v severozápadní části Třebíčska. Význačným druhem je hořeček český.

Oblasti hodnotných územních celků se zachovalým rázem krajiny jsou vyhlášeny jako přírodní parky (PP). Nejrozsáhlejší je PP Třebíčsko, nalézající se severovýchodně od Třebíče. Charakteristickými a jedinečnými prvky jsou balvanité ostrůvky na žule a syenitu, porostlé lesíky a křovinami. Krajina je protkaná rybníky a remízky. PP Rokytná na jihu regionu se rozkládá po obou stranách údolí meandrující řeky Rokytné. PP Želetavku tvoří přirozeně meandrující tok Želetavky (kaňonovitého charakteru, s levým přítokem Bihanka) a jeho širší okolí. PP Střední Pojihlaví zahrnuje dolní část středního toku Jihlavy.

Kompletní obraz přírody Třebíčska doplňují památné stromy. Jsou to dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významem jako krajinné dominanty a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie. Nejstarším památným stromem na Třebíčsku je Kapistránská lípa v Jemnici o stáří 800 let.